Historie masáže
Masáž patrně patří k nejstarším léčebným prostředkům v historii lidstva.
Již v pravěku lidé věděli, že bolest poraněných míst lze mírnit nebo i odstranit třením a hnětením, což jsou základní masérské hmaty.
Masáž se od pradávna používá i k odstranění únavy k celkovému osvěžení těla i duše.
Pradávný původ masérských technik potvrzuje i jazykověda. Slovní základ "mas", který většinou znamená něco mačkat, hníst nebo třít, nacházíme v mnoha jazycích, například v řečtině ("massó"), latině ("massa"), arabštině ("mas"), hebrejštině ("mašeš") i sanskrtu ("makch"). Dnešní české slovo "masáž pochází z francouzštiny ("massage"), která má zásluhu na zmezinárodnění tohoto slova.
Nejstarší písemné zmínky o masážích pocházejí z Egypta. Ebersův papyrus, který někteří badatelé datují až do doby 5000 let př.n.l., zmiňuje masáž jako jeden z možných léčebných prostředků.
Masáž praktikovali i ve staré Číně - např. v kánonu Nei Tching Sou Wen, který nejspíše napsal Houang-Ti (cca 3700 let př.n.l.) se nachází pojednání o použití masáže při péči o tělo.
V Indii se masáž odpradávna považovala za součást osobní hygieny. Vojáci Alexandra Velikého při tažení do Indie (r. 327 př.n.l.) zaznamenali, že indičtí lékaři masáž hojně využívají jako léčebného prostředku.
pokračovat na 2.straně »
